Je naše vůle svobodná?

11. ledna 2017 v 15:04 | Maisha |  Téma týdne
Je možné, že všechno, co děláme, tak děláme z vlastní vůle, nebo je nám všechno už předurčeno? Může naše vůle vůbec mít nějakou sílu?
Považuji se za agnostika, ale vždy když se bavím s věřícím člověkem, ať už křesťanem nebo muslimem, a zeptám se, pokud Bůh existuje, proč dovolí, aby na světě bylo tolik zla? dostanu odpověď, že Bůh nám dal svobodnou vůli se rozhodovat a žít tak, jak uznáme za vhodné. Je to ale opravdu tak, nebo je to jen náš pocit? O Bohovi se říká, že je vševědoucí. Ví, co se stalo, ví, co se děje teď, ale pokud je stutečně vševědoucí, ví i to, co se stane. Ví, jak se rozhodneme, jak se zachováme a jestli svých špatných rozhodnutí budeme litovat. A jestliže On tohle všechno ví, je už předem určené, kdo se dostane do pekla a kdo do ráje. Je tedy naše vůle skutečně svobodná?
 

Na dnešek se mi zdál divnej sen...

7. ledna 2017 v 17:23 | Maisha |  Moje tvorba
Jsem na pláži. Jen se tak procházím a najednou před sebou vidím díru v písku. Přijdu k ní a vidím v ní člověka. První co mne napadne je, že je postižený. On ale chce z té díry ven. Takže ho chytnu za ruku a úplně lehce ho vytáhnu ven. Najednou stojí přede mnou a já zjišťuji, že je větší než já a z nějakého důvodu si myslím, že je to Ježíš. Je nahý. Dívá se někam za mne. Ohlédnu se a vidím příšeru. Má postavu člověka, ale obličej tmavý, schovaný v kapuce. Postava je trochu přikrčená a má na sobě dlouhý tmavý plášť, který sem tam hází bílé odlesky. Hrozně se jí leknu a společně s tím nahým mužem utíkám pryč. Doběhnu do svého pokoje. V pokoji je dvoupatrová postel a přemýšlím, že on bude spát nahoře. On si sedá na stůl, který je hned vedle postele. Já si sedám na podní postel a dveřmi vidím do vedlejší místnosti, kde je kuchyně. Je tam moje máma. Najednou vidím tu příšeru z pláže. Přichází k mojí mámě. Vidím, jak jí ta příšera ubližuje. Všude je krev. Chci křičet. Vím že křičím, ale svůj hlas neslyším. Nahý muž vypadá, že nevidí ani neslyší, co se děje. Proto ho vezmu a nutím ho podívat se dveřmi do kuchyně. Vidí to co já. Ale není vystrašený. Přikyvuje. Dívám se na něj a dochází mi, že je spolčený s tou příšerou...

Slyšela jsi ten zvuk?

6. ledna 2017 v 18:43 | Maisha |  Téma týdne
Tohle je asi rok a půl starý (samozřejmě vymyšlený) příběh inspirovaný jedním z mých děsivých snů/noční můrou.

Je čtvrtek 20. července 2017. Skupinka 20 šachistů se vypravila na jeden velmi známý turnaj v Mnichově...

Cesta autobusem nebyla dlouhá, jen asi pět hodin. Teď se půjdou ubytovat a do soboty mají volno. Dnes toho času zase tolik není, už je večer. I když večerní procházka po městě může být hezká...
Paní na recepci podává Kateřině klíče od pokoje.
,,Pokoj číslo 13? Nejsem pověrčivý člověk, ale i tak bych radši pokoj s jiným číslem..."
,,Já mám čtrnáctku, klidně si to s tebou vyměním, Katy." Lucka je prostě super člověk. A to je o čtyři roky mladší, je jí 12.
,,Tak když ti to nevadí," mění si klíče a jdou společně s ostatními hledat pokoje.

Katčin pokoj je pro čtyři lidi, ale jsou tam jen tři. Holek je celkem sedm, na vedlejším pokoji jsou obsazené všechny postele. Marie s Terkou nevypadají, že by chtěly na večerní procházku, takže to asi padá. Však nevadí, jsou tady celý týden. A vůbec, holky mají pravdu, je pozdě.
 


Slyšíš ten zvuk?

4. ledna 2017 v 14:46 | Maisha |  Téma týdne
Ne.

Šťastné 2017. výročí Ježíšovy obřízky

1. ledna 2017 v 2:16 | Maisha |  Inspirováno ostatními
Říkejte si co chcete, ale dnes je 2017. výročí Ježíšovy obřízky. Tedy za předpokladu, že se narodil 24. prosince.

Původně jsem na dnešek nic psát nechtěla. Ale je tu něco, co prostě musím sdílet. Něco, co mne velmi překvapilo. A ano, týká se to opět muslimů. Oni (nebo alespoň většina z nich) neslaví Nový rok. Chápu, že neslaví Vánoce, protože ty jsou oslavou narozenin Ježíše, kterého křesťané považují za Boha, ale muslimové staví všechny proroky na stejnou úroveň, takže proč slavit narozeniny jen jednoho. To beru. Ale co je špatného oslavit to, že země úspěšně dokončila další otočku kolem Slunce? Nevím. Nechápu to. Ano, mají svůj kalendář, podle kterého určují svoje svátky a i svůj nový rok, ale úplně běžně používají i ten náš. Tak proč neslavit?

Nevím, možná je pro mně jen těžké se odpoutat od něčeho, co slavím celý svůj život a neznám to jinak. Je to zvláštní.

Jeden Maročan mi teď napsal:
"...In Europe then don't let Muslims celebrate religious feasts..."
To je dost dobrý argument. Má pravdu. Copak v Evropě slavíme Ramadán? Eid al-Firt? Eid al-Adha? Ne. Jsme křesťanská Evropa. Možná jsme ateistické Česko, ale stále jsme křesťanská Evropa. O Ramadán nedostaneme ve škole volno. Muslimové (i nemuslimové samozřejmě) ty svátky mohou slavit, ale .... Ale.

Myslím, že už to trochu chápu. Stejně jako tamější děti si neumí představit rok bez Ramadánu a Eidů, já si neumím dost dobře představit rok bez Vánoc a Silvestru. To, že si to já neumím představit jinak ale neznamená, že to jinak být nemůže.

Já si oslavy užívám, zatímco někdo jiný to "bere na vědomí". Stejně jako muslim prožívá Ramadán a oslavuje Eid al-Fitr, já "beru na vědomí" že ten svátek existuje, vím že ten konkrétní den je, ale neslavím to.

Kam dál