Setkání s ISIS

20. července 2016 v 17:17 | Maisha |  Moje tvorba
Tohle je zhruba půl roku starý (samozřejmě vymyšlený) příběh inspirovaný jedním z mých děsivých snů/noční můrou.

Je čtvrtek 20. července 2017. Skupinka 20 šachistů se vypravila na jeden velmi známý turnaj v Mnichově...

Cesta autobusem nebyla dlouhá, jen asi pět hodin. Teď se půjdou ubytovat a do soboty mají volno. Dnes toho času zase tolik není, už je večer. I když večerní procházka po městě může být hezká...
Paní na recepci podává Kateřině klíče od pokoje.
,,Pokoj číslo 13? Nejsem pověrčivý člověk, ale i tak bych radši pokoj s jiným číslem..."
,,Já mám čtrnáctku, klidně si to s tebou vyměním, Katy." Lucka je prostě super člověk. A to je o čtyři roky mladší, je jí 12.
,,Tak když ti to nevadí," mění si klíče a jdou společně s ostatními hledat pokoje.

Katčin pokoj je pro čtyři lidi, ale jsou tam jen tři. Holek je celkem sedm, na vedlejším pokoji jsou obsazené všechny postele. Marie s Terkou nevypadají, že by chtěly na večerní procházku, takže to asi padá. Však nevadí, jsou tady celý týden. A vůbec, holky mají pravdu, je pozdě.

Katka se probudila jako první a dívá se na hodinky: ,,Marie? Terý? Asi bychom měly vstávat, je jedenáct hodin."
,,Teprve?" Terka si přetahuje peřinu přes hlavu.
,,Teryno vstávej, já mám hlad," vzteká se Marie.
,,No jo furt," Terka se posadila, ,,vždyť já taky, včera jsme neměly večeři."
,,Co kdybychom zkusili najít nějakou restauraci? Na snídani je už stejně pozdě..."
Holky se vydaly za vedoucím výpravy, za Romanou. Více než učitelka je to spíš starší kamarádka. Romana je právě chtěla jít vzbudit, zbytek výpravy už je dávno po snídani.



Všichni jdou do města najít něco, kde si dají oběd. Neví přesně kudy kam a německy umí pořádně jen Romana. Vyšli na hlavní ulici a uviděli něco zvláštního: skupina holek, všechny zahalené do černých hadrů od hlavy k patě...
,,To jsou divnolidi," poznamenala Lucka.
,,Proč hned divnolidi? Prostě muslimky, neřeš to," odpovídá Kateřina.
,,Jo, to je tady normální, to jen Česko je xenofobní," říká Terka.
,,Prostě je nemám ráda," uzavírá Lucka.

Našli hezkou restauraci, dali si oběd a přemýšleli, co dál.
Marie: ,,Já chci jít na pokoj."
Tomáš: ,,Já taky."
Lucka: ,,Já potřebuju koupit něco domů na památku."
Kateřina: ,,Dobrý nápad."
Marie: ,,Já tady nebudu nic kupovat, chci jít zpátky."
Romana: ,, Tak víte co? Nebudeme nikoho do ničeho nutit. Necháme hlasovat. Kdo chce jít na pokoj?"
Marie a dva kluci se přihlásili.
,,A zbytek chce jít na procházku, případně něco koupit?"
Skupinka souhlasně zabručela jo.
,,Dobře. Kluci, trefíte zpět do hotelu?"
,,No, snad jo"
,,Já si tu cestu pamatuju," ujišťuje Romanu Marie.
,,Tak běžte. A co my? Kousek odsud jsou prý trhy, podíváme se tam?"

Na trhách...

,,Choďte po skupinkách nebo aspoň po dvojicích. A ve tři sraz přesně tady. Tak běžte," Romana si sedá na lavičku, na nakupování nemá náladu.

Než se skupinka stihla pořádně rozejít, ozval se výkřik.
,,Zdálo se mi to, nebo to znělo jako Allahu akbar?" Lucka se zdá být trochu vyděšená.
Kateřina jí uklidňuje: ,,Prosimtě, proč by tady někdo křičel Allahu..."
Ozval se výstřel.
,,Akbar," dořekla potichu Kateřina.

Na trhu zavládlo podivné ticho. A pak lidé začali utíkat pryč. Romana k sobě svolala své svěřence a také chtěla odejít ale už bylo pozdě. Přímo před nima se objevil muž, měl zakrytý obličej a v ruce zbraň. Bylo jich tam víc, ale ostatní muži si Romany a dětí nevšímali. Skupinka byla zahnaná do rohu, nebylo jak utéct. Zahalený muž se jich (německy) ptal: ,,Kolik vás je?"
Romana se opatrně rozhlédla a pak pomalu řekla: ,,Sedmnáct."
Muž něco zakřičel na "kolegu" a ten mu arabsky odpověděl.
Zahalený muž pokračoval německy směrem ke skupince: ,,To je moc!" Chvíli se rozhlížel, jakoby si vybíral a pak vystřelil. Lucčino žluté tričko se začalo červenat.
,,Lucko!" zavolal David.
Ozval se další výstřel a David padl k zemi.

Teď už všichni mlčeli. Někteří se dívali do země, jiní se strachem a nenávistí sledovali muže se zbraní. Ostatní ozbrojení muži přišli k tomu prvnímu a něco si povídali v arabštině. Potom rozdělili skupinku na muže a ženy. Holek bylo i s Romanou šest, kluků devět. Obě skupinky (holky i kluky) odvedli do aut, zavázali jim oči a odvezli je pryč.

Když holkám rozvázali oči, uviděly šest kluků v oranžovém tričku a za nimi šest mužů s nožem.

,,Je jich tam jen šest, kde jsou ostatní?" šeptala Kateřina směrem k Terce.
,,Askat!" zakřičel jeden z mužů za ní.

Kluci v oranžovém si museli kleknout, muži za nimi říkali něco v arabštině a pak jim bez milosti uřízli hlavy. Holkám se dělalo špatně, snažily se na to nedívat.

Mezitím v hotelu...

,,Tomáši, už je nějak pozdě, neměli bychom zavolat Romaně? Jenom tak pro jistotu..."
,,Hoď se do pohody, Marie. Určitě za chvíli přijdou," odpověděl místo Tomáše Mirek.
,,Míro, Marie má pravdu, radši jim zavoláme."
,,Hele, koukejte," Marii zaujala televize, ,,sice tomu nerozumím úplně suprově, ale neříkali náhodou něco o tom trhu tady v Mnichově?"
,,Jo, já jsem zaslechl ,Daeš', není to náhodou přezdívka pro Islámský stát?"
,,Je..." odpověděl Mirek.

Všichni tři bez hnutí sledovali televizi a snažili se co nejlépe rozumět reportérce. Marie najednou zakřičela.
,,To je Lucka," řekl potichu Tomáš.
,,To snad ne, to přece není možné, kde jsou ostatní, chci to vědět, kde?!" Marie začíná propadat panice.
Mirek si snaží zachovat chladnou hlavu a říká potichu Tomášovi: ,,Myslíš, že mají ostatní?"
,,Asi. Nevím. Doufám, že ne," Tomáš se dívá na Marii, která sedí v křesle, obličej má přikrytý rukama a brečí.
,,Musíme je zachránit, možná jsme jediní, kdo ví, že se ztratili!"
,,Nojo, ale co chceš dělat? Nemůžeš se těm bláznům postavit, okamžitě tě zabijou. A navíc ani nevíš kde teď Romana a ostatní jsou."
Mirek se začal usmívat: ,,Když nemůžeš nepřítele porazit, přidej se k němu."
,,Co to žvaníš, Mirku, naháníš mi strach."
,,Mám plán. Když se k nim připojím, dostanu se k Romaně a pomůžu jim utéct."
,,Jo?" pochybuje Tomáš, ,,A jak to asi tak chceš udělat? Nejsi muslim, neumíš arabsky, nevíš, kde jsou..."
,,Nic o mě nevíš, Tomáši. Nic!" Mirek vyběhl z pokoje.

Mezitím někde v táboře ISIS...

Islamisté odvedli Romanu a ostatní holky do nějaké místnosti a zamkli je tam. Byly tam samy. Dlouho jen mlčky seděly. Nemohly uvěřit tomu, co právě viděly. První promluvila Kateřina: ,,Bylo jich tam jen šest."
Ostatní mlčely.
,,Tři chybí"
Stále nikdo neodpovídá.
,,Myslím, že chyběl Pavel, Lukáš a Mirek..."
,,Mirek šel s Tomášem a Marií na pokoj," ozvala se konečně Romana.
Opět ticho.
,,František," řekla potichu Zuzana.

,,Proč si je nechali?" chtěla vědět Veronika.
Kateřina začala uvažovat: ,,Pavlovi je 7 a Lukášovi..."
,,Lukáš má zítra narozeniny, bude mu osm," doplnila ji Romana.
,,Možná si myslí, že je převychovají," napadlo Kateřinu.
Terce to nedává smysl: ,,Ale co František, tomu je 16."

Už nikdo nemluvil. Začínalo se stmívat a holky se pokusily usnout.

Jediná Zuzana na chvíli usnula. Ostatní byly vzhůru celou noc.

Mihla noc a den a byl večer.
,,Já mám hlad," ozvala se Terka.
,,Co s náma udělají?" přemýšlela Zuzka.
,,Myslíte, že Marie, Tomáš a Mirek ví, že jsme tady?" napadlo Kateřinu.
,,Samy nevíme, kde jsme," pochybovala Veronika.

,,Zkuste usnout," řekla Romana, ,,dobrou noc."
Najednou ale zaslechly kroky. Někdo odemykal dveře. Do místnosti vstoupil muž, měl zahalený obličej a v ruce zbraň. Ema vykřikla.
,,Pšššt, to jsem já, František."
,,Františku!" holky ho začaly objímat, jen Kateřina zůstala stát. Dílava se na jeho boty, byla na nich krev.
,,Ty jsi zabil Karla!"
,,Neměl jsem jinou možnost..."
,,Ty hajzle!" vykřikla Kateřina.
František začal vysvětlovat: ,,Dali mi možnost stát se jedním z nich. Druhá možnost byla být o hlavu kratší."
,,Takže teď je z tebe vrah, jo?!" křičela Tereza.
,,Nech mě domluvit," žádal ji Franišek, ,,To, co jsem udělal mě bude doprovázet už do konce života. Nejsem na to hrdý. Ale myslím si, že je to způsob, jak vás odsud dostat. Teď vám můžu pomoct utéct. A nekřičte tolik, nebo sem přijdou ostatní."
,,Nevím, jestli s tebou chci odejít, nevím co si o tobě teď mám myslet. Aby jsi zachránil sebe, byl jsi schopný zabít kamaráda. A ještě se všemu takovým způsobem..." řekla Kateřina.
,,Káťa má pravdu, teď je z tebe vrah, já s tebou taky nechci jít, může ti zase rupnout v palici," souhlasí s Kateřinou Tereza.
,,Jak chcete, tak si tady zůstaňte. Ale vy ostatní půjdete semnou, ne?" František se rozhlédl po ostatních.

Nakonec souhlasily všechny. František jim řekl, že musí počkat do půl čtvrté: ,,To se budou modlit. To jim zabere tak kolem osmi minut a vy budete mít šanci utéct."
,,My? Ty s náma nepůjdeš?" zeptala se Romana.
,,Kdybych s nima nebyl na fadžr, bylo by to moc podezřelé. Už teď jsem pryč dost dlouho, řekl jsem, že jdu na záchod. Nechám tady odemčeno. Máte hodinky?"
,,Ano," odpověděla Veronika.
František se chystal odejít, ale Ema ho zastavila: ,,Franto, kde teď jsme? Kam máme jít?"
,,Nevím, kde přesně teď jsme... Ale musíte jít na sever, jih ovládají ISIS."
Odešel.

V půl čtvrté ráno holky opatrně vykoukly ze dveří. Islamisté se oprvdu modlili a byli k nim zády.
,,Jak teď ale poznáme, kde je sever?" šeptala Terka.
,,Jednoduše. Oni se modlí směrem k Mekce a ta je na jihovýchod. Takže my musíme... Tam!" ukázala Kateřina směrem k lesu.
Holky se rozeběhly. Jeden z islamistů se po nich podíval. Byl to František. Netrvalo dlouho a holky byly v lese. Necítily se o mnoho bezpečněji, ale lepší být v lese než v zamknuté místnosti. Přelejzaly různé keříky a spadané větve a za necelou půlhodinku došly k silnici.
,,Měly bychom jít na sever a ten je vpravo, protože vycházející slunce máme v zádech," prohlásila Romana a ostatní s ní souhlasily.
Nakonec nebyly tak daleko od civilizace jak si původně myslely. Během dvaceti minut došly do nějaké vesničky. Bylo půl páté ráno, takže se vesnička zdála opuštěná. Přesto zazvonily na nejbližší dveře. Otevřel jim starší muž, který se později představil jako Hans. Romana mu popsala v jaké jsou situaci a on je vzal k sobě domů. Dal jim jídlo a pití a slíbil, že se pokusí zjistit, jak se dostanou zpět do Mnichova.

Mezitím v hotelu...

,,Už jsou to tři dny, je skoro jisté, že Romanu a ostatní ti magoři chytili. Myslíš, že je možné je tam odsud nějak dostat?"
,,Já nevím, Marie. Každopádně my dva na tom nic nezměníme."
,,A co Mirek?"
,,Ten je dost blázen na to, aby se o to pokusil."
Někdo zaklepal. Tomáš šel otevřít. Ve dveřích stál Mirek.
,,My o vlku... Co tady děláš? Něchtěls náhodou zachránit Romanu?"
,,Připojit se k isisákum není tak lehký jak to vypadá. Ale už to není potřeba..."
Marie ho vtáhla do pokoje: ,,Ty víš kde jsou?"
,,Romana mi volala od nějakého muže. Nechtěla mluvit o tom, co se stalo, ale řekla, že se brzo vrátí."
Marie i Tomáš se začali radovat.

Celý den byli jako na jehlách. Dvě minuty po jedné hodině se ozvalo zaklepání. Všichni tři běželi ke dveřím a když uviděli Romanu a ostatních pět holek, začali se radovat a objímat se. Pak se ale Marie zarazila: ,,Počkat, kde jsou kluci?"
,,No, víš..." holky jí všechno řekly. Co se stalo na trhu, co viděli v táboře ISIS a co udělal František.
,,To je strašné!" Marie se rozbrečela.
,,Už je to ta námi," řekla Romana, ,,myslím, že není na co čekat, vrátíme se domů."

HAPPY END

Se zhruba půl ročním odstupem se na to samozřejmě dívám trochu jinak, než v den (nebo spíše dny), kdy jsem to psala. Nicméně, zveřejňuji to zde proto, že si myslí, že je to dobře čitelný, trochu napínavý, má to jistý nápad. Samochvála smrdí. Samozřejmě si myslím, že v reálu by se něco takového stát nemohlo. Neříkám, že ISIS nemůže zaútočit v Německu...
Ta nesmyslnost je spíše v tom, co udělal František. Protože když se ISIS rozhodne, že někoho zabije, prostě to udělá a nedá nikomu na výběr. Nesmyslnost je samozřejmě už ve větě "To je moc" a následném zabití Lucky a Davida. Nicméně, právě tato část je inspirována mou noční můrou, a proto v příběhu nesmí chybět.
Možná, že je to svým způsobem i nedokončené, protože nikdo vlastně neví, co se stalo s Pavlem a Lukášem, a jestli František zůstal na živu poté, co pomohl holkám utéct. Pravděpodobně to už je na každém z vás, abyste si to domysleli, protože já už žádná pokračování neplánuji.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kayahappyworld Kayahappyworld | Web | 20. července 2016 v 17:30 | Reagovat

Zajímavý článek :-)

2 Aa'esha Aa'esha | 4. listopadu 2016 v 18:24 | Reagovat

Tedy takové sny ti nezávidím :D Ale pěkný, osobitý způsob vypravování... velmi přímočarý, přesto zábavný :)

3 furahayamaisha furahayamaisha | E-mail | Web | 4. listopadu 2016 v 21:01 | Reagovat

[2]: No, nebyl první ani poslední. Každopádně důvodem těch snů je opravdové "setkání s ISIS" v Bataclanu. O tom jsem tady na blogu už také psala...
Děkuji. Já když vymýšlím nějaký příběh, tak mám vždycky problémy s tím přidat k tomu nějakou omáčku :D

4 Aa'esha Aa'esha | 5. listopadu 2016 v 0:07 | Reagovat

[3]: Mně se to právě líbí, všichni ostatní tu omáčku mají, jsi jedinečná :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama