Říjen 2016

Barvy kolem nás

22. října 2016 v 8:39 | Maisha |  Téma týdne
Je podzim. A ten nemám ráda. Všechno krásně barevné zmizí, stromům opadá listí, tráva žloutne, nebe je většinu dne bílé... Jistě i toto roční období má svojí krásu, ale já převážně vnímám jen to, že je čím dál tím větší zima. Když teď je ráno kolem čtyř stupňů a já jdu do školy nabalená jako medvěd a stejně mi je zima, říkám si, co budu dělat až bude v zimě v mínusu.

Židé neuznávají Izrael?

14. října 2016 v 13:57 | Maisha |  Inspirováno ostatními
Dneska jsem se zase bavila s Rišem a nějak spadla řeč na Izrael. Já jsem se k tomu vyjádřila v tom smyslu, že nejsem na ničí straně, oba státy mají své extremisty, kteří bojují a civilisty, kteří umírají. Ale on, jako "správný" muslim, podporuje Palestinu. Jo, to není žádná novinka, většina muslimů a Arabů Palestinu podporuje. Naopak většina Židů (jako etnická skupina) a židů (jako náboženství) podporuje Izrael. Rišo se mě snažil přesvědčit o jeho názoru a tvrdil mi, že Izrael není židovský stát, ale Sionistický a jeho obyvatelé nejsou židé, ale izraelité. (Sionismus = směr judaismu rozšířený mezi evropskými Židy). A pak říkal, že židé jsou proti Izraeli. Což mi zprvu přišlo naprosto absurdní, což jsem mu také řekla. Jako důkaz mi měl posloužit tenhle obrázek.
No... Dobrá, nakonec vlastně proč ne. Nikde přece není napsáno, že všichni Židé musí podporovat Izrael, nebo že všichni Arabové/muslimové musí podporovat Palestinu. Vždycky a všude existují výjimky.

I tak si ale myslím, že Rišo přehání. Měla bych ho seznámit s Edou, ten už pár let žije v Izraeli a přesvědčoval mě o tom, jak je Palestina špatná. Měli by si o čem povídat...

S poteózou tance

11. října 2016 v 18:20 | Maisha |  Téma týdne
Jaké by to asi bylo žít na Blízkém východě? V některé z arabských zemí. Nemyslím teď Sýrii nebo Irák nebo tyhlety nebezpečné země, ale třeba v Spojených Arabských Emirátech nebo tak něco. Žádné předsudky ohledně víry. Mám teď namysli samozřejmě islám. Jak by asi reagovalo moje okolí, kdybych se jednoho dne ukázala s šátkem na hlavě? Za co by mě měli? Možná za nějakého radikála s vymytým mozkem, nevím. Lidé v mém okolí (snad s jednou nebo dvěma výjimkami) jsou odpůrci islámu. Druhá věc je, jak by reagovali tyto "dvě výjimky" kdyby zjistili, že jejich kamarádka konvertovala k islámu. Vlastně "konvertovala" není to správné slovo, ale jistě chápete jak to myslím. Myslím, že mému nejlepšímu kamarádovi by to nevadilo, ale otázkou je, jak by to snášeli doma. Kdybych ze dne na den přestala jíst vepřové... To bych byla nejspíš o silvestrovské večeři o hladu :D

Takže... jak to teda je s tou mojí vírou v Boha? Nějak takhle: před asi dvouma rokama byla na naší škole přednáška o Bibli. O náboženství jsem se jinak moc nezajímala, přednáška mi připadala nudná, přesto jsem si ale řekla, že bych si mohla přečíst aspoň část Bible. Začala jsem číst evangelia. Do té doby jsem Bibli nikdy nedržela v ruce a tak mě celkem překvapilo, že je to vlastně příběh. Docela dobře čitelný. Přečetla jsem si pouze tři evangelia, Janovo jsem nedočetla do konce. Trošku mě to zaujalo, našla jsem pár videí na internetu, ale... nebylo to ono. Později jsem se začala trošku zajímat o islám, protože jsem chtěla zjistit, proč že jsou "ti kozomrdi z vembloudistánu" tak špatní. Začala jsem číst Korán. Ano, našla jsem tam několik veršů, které když se vytrhnou z kontextu, tak prostě znějí divně a může se zdát, že ponoukají k nenávisti. Na toto ale Korán upozorňuje a říká, že se jednotlive verše nesmí z toho kontextu vytrhávat. Navíc... já nechci přímo říkat, že by se svatá kniha neměla brát vážně, ale přiznejme si to. Kolik křesťanů se řídí Biblí? Podobně je to i u islámu. Věřící si prostě vyberou jen to, co chtějí a tím se pak řídí. Věděli jste například, že Bible říká, že ženy jsou méněcenné než muži a přikazuje jim, aby si zahalovaly vlasy?
Bible říká: ,,Jestliže si žena nezahaluje hlavu, ať se už také ostříhá. Je-li však pro ženu potupné dát se ostříhat nebo oholit, ať se zahaluje."
A také: ,,Muž přece nebyl stvořen pro ženu, ale žena pro muže." (zdroj obou citací zde)
V islámu je to podobné, také se tím skoro nikdo neřídí. Mám kamaráda, který pochází z Pákistánu a žije v Saúdské Arábii. Je to hluboce věřící muslim, skoro do každé věty dokáže napasovat slovo Allah, ale mluví se mnou jako se sobě rovnou a vůbec mu nevadí, že nejsem muslimka.
Dobrá, to už jsem zabočila, vraťme se kousek nazpátek. Takže. Začala jsem číst Korán. Ze začátku mě poháněla zvědavost, pak už spíše setrvačnost a nebo když jsem měla špatnou náladu, tak jsem četla Korán. Skoro každý den kousek. Doma nebo klidně i ve škole, buď nikdo nevšiml nebo to ignorovali. Každopádně, docela mě děsí, jak tam popisují peklo. Když to čtu, říkám si ,,takhle teda fakt nechci skončit". Jistě, nevím, zda je peklo skutečné, ale... Proč to riskovat?
Korán říká: ,,A prosili o rozhodnutí Boží a byl zklamán každý tyran tvrdošíjný, a před ním peklo stojí, v němž napájen bude hnisem tekoucím po doušcích malých, jež málem ani nespolkne. A smrt k němu bude přicházet ze všech stran, avšak nezemře, nýbrž za zády jeho bude stát trest přísný." (zdroj)
A teď: proč si myslím, že islám je lepší než křesťanství? Dvě věci. Zaprvé, jediný nedělitelný Bůh, který neplodí a nebyl zplozen (tedy nemá syna - Ježíše, v islámu je jakékoliv přidružování k Bohu ten nejhorší hřích). A zadruhé zákaz alkoholu. Jako, říkejte si co chcete, ale alkohol prostě je špatný. Mám příbuzného, který kvůli závislosti na alkoholu skončil v blázinci.

Takže když se teď vrátíme úplně na začátek... Život na blízkém východě: žádní ožralové, žádné předsudky, "multikulti", prostě super. Ale... ano. Říká to ta, která tam nikdy nebyla. Ta, která v dnešní společnosti nic neznamená, protože nemá názor většiny. Mít jiný názor ale neznamená být špatný. Já si za svým názorem stojím.

PS: V nadpisu nehledejte smysl.

Co to sakra bylo?

8. října 2016 v 13:27 | Maisha
Právě jsem dokoukala film Švýcarák. A.. Moje reakce je prostě what the hell was that? Taková šílenost. Je to vtipný, ale zároveň hrozně uhozený, protože jedna ze dvou hlavních postav je vlastně mrtvola. A .. ani to nedává smysl. Prostě se jeden chlápek - Hank ztratil v lese, objevil se někde u moře, chtěl se oběsit, ale z moře vyplavalo mrtvý tělo, který začalo prdět. Hank na tý mrtvole začne jezdit po moři jako na skůtru, pak mu do zadku narve špunt aby neprděl .. pak prší, z tý mrtovly začne téct voda a Hank to pije... Vlastně je to dost nechutný, ale zároveň vtipný. Prostě nic takovýho jsem nikdy předtím neviděla a tak nějak nevím, co si o tom mám myslet.
Ale určitě doporučuju se na ten film podívat. Celkem by mě zajímal váš názor na ten film.

Přála jsem si žít ve tmě

3. října 2016 v 14:11 | Maisha |  Téma týdne
Už je to skoro rok, kdy jsem přišla o část nohy. To ale nebylo to hlavní, s čím jsem se v tu chvíli musela vypořádat. Když mě přivezli do jedné z francouzských nemocnic s prostřelenou nohou, stále jsem musela myslet na to, co jsem právě viděla a přežila. Slovo teroristický útok mi moc nejde přes pusu, ale je to tak. Přežila jsem to. Myšlenky a obrazy toho, co jsem viděla, byly horší, než bolest v noze, kterou jsem skoro nevnímala. Také jsem musela myslet na kamarádku, kterou střelili do hlavy. Neumím slovy popsat, jak jsem se cítila...
Pak přišel čas vrátit se do Česka. Postupně se mi povedlo na to nemyslet. Sice jsem se s tím nesrovnala (ani do teď), ale už jsem se dokázala soustředit i na jiné věci. A tak mi postupně začalo docházet, co se stalo. Přišla jsem o část nohy! Jak moc se změní můj život? Vlastně jen minimálně. Chodit můžu celkem normálně.
Za nějaký čas jsem se zase vrátila do školy. Spolužáci se nějak dozvěděli, že jsem byla v Bataclanu, a furt měli nějaké otázky. O mé noze ale nevěděli (moje chůze sice nebyla dokonalá, ale myslím, že toto je nenapadlo). Takže když jsem pak jednoho dne v létě přišla v kraťasech, čuměli jak vyoraný myši. Ty pohledy byly hodně otravné, přála jsem si prostě zhasnout světlo a žít ve tmě. Nikdo by neviděl mojí nohu a zároveň já bych neviděla jejich pohledy.