Prosinec 2016

Kdybych se rozhodla jinak

28. prosince 2016 v 15:39 | Maisha |  Téma týdne
Upřímně, témata tohoto typu moc nemusím. Před nedávnem bylo téma Kdyby se dějiny odehrály jinak, dnes kdybych se já rozhodla jinak. Prostě by svět byl jiný. Možná ne celý svět, ale ten můj určitě. Mohla bych napsat, coby kdyby. Třeba kdybych se rozhodla nejet do Paříže na koncert Eagles of Death Metal. Ano, neměla bych za sebou ten hrozný zážitek, ale víte co? Už se to stalo. A už to nikdo nezmění. Já jsem se svou minulostí smířená. Vlastně si ani neumím představit, že by má minulost byla jiná.

Hoax

20. prosince 2016 v 12:22 | Maisha |  Reakce
Nechystám se hoax vyvracet, ale tvořit. Zajímá mne, jestli lidi bezmyšlenkovitě uvěří fotografii doprovázené textem, který k ní absolutně nepatří.
Fotografie pochází z Gazy a je z března 2016 (taky mi dalo celkem práci ji po takové době znovu dohledat). Mám v plánu umístit ji na facebookovou stránku IVČRN s komentářem, že je na ní jedna z obětí útoku v Berlíně. V závislosti na počtu (a povaze) komentářů za několik hodin napíšu, že se jedná o hoax.

IVČRN jsem teprve otevřela a přečetla si několik příspěvků od lídí. Musím poznamenat, že na tyto "perly" by se dal udělat samostatný článek. Jeden za všechny: Na ČT24 právě redaktorka útok v Berlíně popsala slovy "nákladní automobil najel do lidí". Takže zase o islámu ani slovo. Zřejmě je potřeba zakázat náklaďáky.

12:40 - první update
Na IVČRN si toho zatím nikdo nevšímá, rozhodla jsem se dát stejnou fotku s podobným textem i na facebookovou stránku HateFree. Očekávám, že můj hoax velmi rychle vyvrátí.

13:20 - druhý update
Stále žádná odezva. Jako poslední pokus dám obrázek se stejným komentářem do Lumpenkavárny. Požádala jsem o členství, snad ho brzy schválí. V Lumpenkavárně jsou normální lidi, čekám, že můj hoax rychle odhalí. HFC mě v tomto zklamal.

13:30 - třetí update
Po více než hodině první reakce na IVČRN. (Zamračený "smajlík"). Žádost do Lumpenkavárny zatím neschválena.

17:05 - čtvrtý update
Někdo se v IVČRN ptá na zdroj. Budu pokračovat ve lži a napíšu, že fotku pořídil kamarád přímo na místě.
Nicméně, otázka na zdroj je (zvlášť u IVČRN) velmi pozotivní věc. Co mě hodně zklamalo je HateFree. Stále žádná odezva. Také žádost o členství v Lumpenkavárně stále čeká.

Středa, 10:30 - pátý update
Žádost do Lumpenkavárny schválena, dám tam obrázek s popiskem stejně jako do předchozích skupin. IVČRN ani HateFree nereagují. Z HateFree obrázek odstraním, nepočítám s tím, že by na to někdo reagoval.
Lumpenkavárníci by měli rychle odhalit, že se jedná o hoax, počítám i s možností, že mě ze skupiny vyhodí.
Facebooková stránka IVČRN byla opět zrušena. Není to poprvé. Ale je to dobře.

10:55 - poslední update
Lumpenkavárníci mi rovnou zablokovali účet, protože poznali, že se jedná o falešný účet. Někdo to okomentoval, ale ke komentáři jsem se už nedostala.

Takže závěr. No, co k tomu říct. Původní plán s IVČRN nepřinesl vlastně žádné výsledky, protože fotky si nikdo moc nevšímal (kromě zmíněných reakcí výše) a jejich stránka byla zrušena.
HateFree mě zklamali, protože tam nebyla reakce vůbec žádná.
A Lumpenkavárníci potvrdili, že jsou to inteligentní lidi. Jsem ráda, že mezi ně patřím.

Válka?

20. prosince 2016 v 11:46 | Maisha |  Moje tvorba
Znáte to. Když hledáte jednu konkrétní věc, nenajdete ji, ale najdete milion dalších. A tak jsem dnes našla tuhle básničku, kterou jsem vytvořila 26. listopadu minulého roku.

Neslyším nic než ticho zlověstvé
Necítím nic než strach
Cosi však hučí za městem
A já brzy obrátím se v prach

Co ukončí můj krátký život?
Bude to granát či snad kulka?
Má krev poteče do čirých vod
Které tečou z daleka

A potečou stále dál
Kde nikdo neví co se stalo
Kde lidé mají bál
A neví, co se zde událo

Ti muži jsou stále blíže
A nevinné zabíjejí
Bojují v řadách Daíše
Ale já nevím, co chtějí

A krásnou krajinou
Plíží se panika
Hlasy neznámé vykřikujou
Je tu válka, válka, válka...

Assad je to zvíře.

17. prosince 2016 v 22:37 | Maisha |  Reakce
Fotky z Aleppa snad nešlo přehlédnout. Je jich plný net už několik dní. Ale stručně: Jedná se o město na severozápadě Sýrie. Východ města drželi povstalci, západ Assad. Jeden čas tam měli své území i Kurdové. Povstalci ale své území ztratili a Assad ovládl východ Aleppa. Západní část slaví, zatímco východní se bojí o své životy. Jakoby nestačilo těch několik týdnů krutých bojů, které tomu předcházely, teď lidi z Assadovy armády procházejí domy a na místě zabíjí všechny, kdo podporuje povstalce - muže, ženy, děti. Pro mě je to už jen další důvod, proč nenávidět Assada. Vlastně ani nevím, jestli jsem se k tomu tady na blogu někdy vyjadřovala. Každopádně, podporuji povstalce. To je k Aleppu asi všechno. Z toho města se stalo peklo na zemi...
S Palmyrou je to trochu podobné. Jen s tím rozdílem, že ji znovu obsadil Daeš ("ISIS"). Palmyra už jednou pod nadvládou Daeš byla. Asi deset měsíců. Tuším že v květnu ji Assad osvobodil. Ale minutý týden ji ztratil.
Nevím, co je horší. Jestli být v Aleppu nebo v Palmyře. V obou městech byly kruté boje a vyhrál "ten špatný". Tady nejspíš záleží na tom, kdo jste. Pokud jste v Aleppu - ve východním Aleppu, ale podporujete Assada, nejspíš jste "v pohodě". Pokud jste v Palmyře a jste sunnita, nemáte sice vyhráno, ale při nejmenším vám nejde o život, protože sunnitský islám vyznává i Daeš. Nebo to o sobě aspoň říká. Na Daeš toho islámského moc není. Kromě názvu snad nic.
Co mi ale přijde zajímavé je, že svět zaměřuje svou pozornost téměř výhradně na Aleppo. Přijde mi to nefér, protože jsem si jistá, že v Palmyře také umírali lidé. Je to snad proto, že Palmyra už jednou pod nadvládou Daeš byla? Ale o to je to snad horší, ne?

Výlet do Francie

10. prosince 2016 v 12:43 | Maisha |  Téma týdne
Moje kamarádka Monika je Francouzka a v Česku byla na výměnném pobytu. Celkem rychle se z nás staly dobré kamarádky a Monika mi chtěla ukázat její rodné město - Paříž. Naplánovaly jsme si výlet na osm dní (od soboty do soboty) a 7. listopadu 2015 jsem se poprvé ocitla v Paříži. Všichni, co tam někdy byli, mi potvrdí, že je to krásné město. Sice se tam s angličtinou ne vždy nedomluvím, ale díky Monice mi to mohlo být jedno. Spala jsem u nich doma (výhoda, nemusela jsem platit za hotel) a každý den jsme si udělali nějaký malý výlet s její rodinou. Koncert Eagles of Death Metal v pátek třináctého měl být už jen sladkou tečkou. Popravdě jsem tu skupinu ani moc neznala, ale Monika byla jejich fanoušek. Takže jsme večer šly do Bataclanu, kde měli hrát. Jejich styl nepatří mezi mé oblíbené, ale i tak se mi tam celkem líbilo. Tedy... Dokud se nestalo toto:


Daeš. Parta idiotů, kteří bývají v Česku označováni jako "islámský stát", přestože nejsou ani islámský, ani stát. Byli tam tři a měli na sobě takový ty vesty, který můžou kdykoliv odpálit. To dva z nich udělali. Ale předtím stihli zabít asi 90 lidí. I Moniku. Tiskly jsme se k sobě když Moniku střelili do hlavy. Nezemřela hned. Trvalo to několik vteřin. Snažila se něco říct, ale já jsem jí nerozuměla.
Něco takového změní život. Začnete si víc vážit toho svého, protože jste viděli, jak je snadné o něj přijít.